Význam cestovního ruchu pro státní kasu

Cestovní ruch generuje státu až sto miliard korun na odvodech, celkově vydělal za loňský rok cestovní ruch v ČR 293 miliard korun. Odvody do státní pokladny činí průměrně 41 korun z každé stokoruny.

Výnos cestovního ruchu je téměř 7 procent všech příjmů státu a zaměstnává až 400 tisíc lidí na nejrůznějších pracovních pozicích.
Nebylo by dobré už konečně na základě těchto výsledků více lobovat pro vlastní ministerstvo, pro zákon o cestovním ruchu a spojit síly za renesanci našeho odvětví?

Zvláště v současné tíživé době, kdy je cestovní ruch zasažen celosvětovou krizí, kdy se ubytovací zařízení doslova podbízejí v cenách, kdy tato cenová válka přinese mnoho poražených?

Z mnoha evropských letovisek vymizeli turisté, mnoho měst nabízí ubytování levnější než je průměrný nájem, ne jinak je tomu v Česku.
Praha se stala jednou z nejlevnějších destinací a navíc je bez zájmu a poptávky cizinců. Ale co dělá pro přilákání zájmu, jaké mega akce se organizují? Souhrně řečeno - nic moc. Bohemian Festival, Pražské jaro, Pivní festival, tradiční trhy, občas nějaké víceméně lokální akce a to je vše!? Není to málo?

Jak může hotelový marketing pracovat s touto mizivou nabídkou? Jak může marketing jako takový přilákat řady turistů pouze na kulturně-historické centrum Prahy, divadla a slabou kulturu?

Vezměme si například nejbližší akci ve Vídni, která se chystá na největší evropský open-air mega koncert na Dunajském ostrově s 2 miliony návštěvníků! (červen 2010)

Záchranou pro cestovní ruch ČR, především pro domácí cestovní ruch je v kvalitní nabídce, v přiměřených cenách, ve službách a hlavně v přístupu. V poskytnutí zábavy, odpočinku a relaxace, v pozitivním naladění a myšlence, že pracovník cestovního ruchu je pro klienta připraven doslova snést modré z nebe. Bohužel mnohdy je tomu naopak!

Prázdnota, kterou tu zanechal dřívější režim především ve službách, je zatím nepřekonatelná. Zaměstnanci větších a velkých zařízení fluktuují, nepracují s nadšením, jsou otrávení a neochotní. Na druhé straně pracovníci v rodinných podnicích pracují s vědomím, že jejich úsilí je odměňováno tradicí, zájmem o poskytované služby a návštěvností.

Co ještě ničí cestovní ruch jako takový? Je to daňová zátěž státu, další následné daně a především někdy až nelogické nájmy.

Všichni víme, jak to s cestovním ruchem vypadá, jaká má úskalí, ale dosud nebylo s patřičným výsledkem nic uděláno.

Čekáme na zázrak?