Úbytek turistů v ČR

Dnešní deník E15 přinesl dvě závažné zprávy týkající se cestovního ruchu a služeb v Česku.

Na jedné straně titulek hlásá - O práci v cestovním ruchu letos přijde téměř sedm tisíc Čechů (zprávu vydala světová turistická organizace World Travel & Tourism council) a na druhé straně hlásá titulek - Proč si Češi neváží turistů?

Paradox či správné načasování?

Ať už je záměr jakýkoliv, měli bychom si z toho už konečně vzít ponaučení a začít s těmito fakty pracovat. Vždyť přímo v cestovním ruchu pracuje 99 tisíc lidí, nepřímo zhruba půl milionu pracujících Čechů. To představuje přibližně 10% činného obyvatelstva v České republice.

Pro porovnání - na celém světě pracuje v cestovním ruchu celkem 235 milionů osob, což znamená 8,2 procenta činného obyvatelstva a příjmy z cestovního ruchu generují 9,4 procenta celosvětového HDP.
Největší podíl populace závislé na příjmech z cestovního ruchu má Chorvatsko s 27,3 procenta činného obyvatelstva, na Kypru je to 19,8 a v Řecku 18,8 procenta.

-------------------------------------------------

Jak se chováme k hostům? Je to vždy v souladu s jejich očekáváním? Ir Frank Haughton situaci v Čechách, respektivě v Praze vystihnul ve svém článku v několika odstavcích, z kterých jsme vybrali :

E15: Když jste se zmínil o obsluze. Co si myslíte o špatném servisu, který poskytují mnohé české restauranty? Proč se čeští číšníci a číšnice neusmívají, nejsou pohostinnější?

To je velmi těžké pochopit a ještě obtížnější je to vysvětlit. Ale možná vysvětlení mám. Když jedete třeba do Ameriky nebo do Austrálie, lidé vás tam okamžitě oslovují křestním jménem. Jenže v češtině je to jinak – máte vykání a tykání. A to drží lidi hodně zpět. Chvíli vám trvá, než někoho oslovíte křestním jménem. Patří to k vaší kultuře. Je to hezké, být tak uctivý, ale vytváří to bariéry. Zadruhé – čeští majitelé mají povětšinou jiný vztah se svými zaměstnanci, než mám například já. Jsou hodně odtažití, podezřívaví. Já každému od počátku věřím. Samozřejmě že vše kontroluji, ale nezačínám s nedůvěrou. Jinak to nejde. Když nebude majitel vycházet se zaměstnanci, odrazí se to na obsluze. Odnese to jenom zákazník. Na place pak bude panovat divná, skoro „dohlížitelská“ atmosféra. Obecně si myslím, že vlastníci musejí mít rádi svůj byznys a lidi. Když chcete nabízet pohostinnost, musíte mít rád lidi.

* E15: Mnozí odtažité, nevlídné chování číšníků vysvětlují jako dědictví komunismu.

Tohle vůbec neberu. Když jedu na Slovensko, chovají se ke mně mnohem příjemněji. Stejně tak i v Maďarsku, Rumunsku, Chorvatsku. Řekl bych, že problém tkví opravdu v něčem jiném.

* E15: Je něco, co vám na životě v Praze vadí?

Bohužel ano. To, jak se chováte k turistům, k návštěvníkům Prahy. Nerozumím tomu, co se tady už roky děje. Jakým martyriem si musejí turisté nezřídka projít. Mnozí o tom se mnou hovoří.

* E15: Co máte na mysli?

Třeba letiště. Vypadalo to, že se to tam zlepší, ale vše je znovu při starém. Neuvěřitelné ceny, černí taxikáři. Lidé přijíždějící do Prahy nemají šanci poznat, kdo je kdo. Kdo je „oficiální“ a kdo ne. Nadháněči je pronásledují už u východu. A dokonce i ti „oficiální“ jsou nestoudní. Někteří účtují třeba sto korun za jedno zavazadlo v taxíku. To znamená, že za tři zavazadla zaplatíte tři sta korun, a to ještě nesedíte. Dále směna peněz. Mnohé směnárny mají naprosto neuvěřitelné zlodějské kurzy. A pak ti penězoměnci na ulicích. Jistě, nikdo by s nimi neměl jednat, ale lidé jsou k nim doslova nestoudnými kurzy v centru naháněni. Tihle zloději pak často podstrčí turistům polské či bulharské bankovky. Nedávno jsem to viděl, žádal jsem policisty, aby zasáhli. A co se stalo? Jen mávli rukou. A mohl bych jmenovat desítky dalších nešvarů.

* E15: Také příliv turistů do Česka rychle slábne.

Úředníci a politici hrají mrtvé brouky. Přitom by to řešit šlo. A rychle. Podobné problémy měli v bohatých zemích všude po světě a vyřešili je. Tady se ale už roky nic neděje. Někdy mám pocit, že to snad všem vyhovuje. Pak ale nemůže nikdo očekávat, že se lidé budou vracet. Snažíme se sice v našich irských hospodách ten obraz vylepšit, aby se lidé, až přijedou domů, třeba do Británie, Austrálie, Spojených států, Německa, nebáli říkat, jeďte do Prahy. Tam je to prima, jsou slušní. Chceme, aby ti lidé vystupovali jako vyslanci Prahy. A ne aby vyprávěli, jak přišli o peníze, to je opravdu ohromující.

Frank Haughton (62)
Narodil se ve Wicklow v Irsku. Studoval na Rockwell College. Pracoval v bance jako makléř. Do Prahy přišel před osmnácti lety. Dnes zde vlastní dva irské restauranty – Caffrey´s a James Joyce. S českou manželkou má jedno dítě.